Očkování pro cesty do zahraničí

Proč se očkovat

Některá očkování jsou pro cesty do určitých destinací povinná, většina však pouze doporučená. Máme se tedy nechat očkovat, nebo ne? Stojí to vůbec za to? Je cestování opravdu spojené s tak velkým rizikem?

Od průjmu až po choleru

Nejčastější zdravotní komplikací, která turisty na jejich cestách postihuje, jsou úrazy. Hned za nimi následují infekční nemoci. Ochrana jedinců cestujících do rizikových oblastí má dva hlavní důvody:

1. prevence vzniku onemocnění u cestovatele,
2. zabránění případnému importu infekčních nemocí zpět do ČR.

Prvenství mezi v zahraničí získanými nemocemi zastává tzv. cestovatelský průjem (potenciálně nebezpečný kvůli dehydrataci a vyčerpání organismu), respirační a kožní (hl. parazitární) infekce, následované malárií, hepatitidami A a B a kapavkou. V České republice se každoročně vyskytne přes dvacet případů malárie, byla zde zaznamenána importovaná horečka dengue, parazitární amébóza, ale i cholera. Jak neustále narůstá počet cestovatelů a exotičnost cílových zemí, roste i výskyt cestovatelských nemocí.

Nechte si poradit

Riziko nákazy přenosnou chorobou samozřejmě závisí hlavně na cílové destinaci, ale ani tak není pro všechny cestovatele stejné. U každého je silně ovlivněno jak jeho zdravotním stavem a odolností, tak rizikovostí aktivit, kterým se na dovolené hodlá věnovat. Toto vše je ve vlastním zájmu potřeba důkladně zvážit, navštívit centrum cestovní medicíny a svou cestu konzultovat s odborníky. Základními možnostmi ochrany před infekcí jsou

• profylaxe – užívání léků před dovolenou, během ní a po ní, např. léků proti malárii;
• očkování – podle sestaveného individuálního očkovacího plánu;
• změna rizikového chování – např. užívání kondomů v případě sexuálního styku během pobytu v zahraničí.

Očkování je nejspolehlivější, či dokonce jedinou funkční metodou ochrany proti většině hrozících nemocí. Odborník v centru cestovní medicíny vám sestaví tzv. individuální očkovací plán. Vezme v úvahu všechny aspekty vaší cesty a naplánuje na prvním místě povinná a poté doporučená očkování, aby riziko vzniku nákazy bylo co nejmenší. Součástí pohovoru je i kontrola již proběhlých očkování a případně doporučení přeočkování, dále užitečné rady ohledně cestovního pojištění, klimatických a hygienických podmínek v cílové destinaci apod.

Přesto 80–90 % cestovatelů tuto prevenci podceňuje a před cestou se nejde poradit. Tím vystavují riziku jak sebe, tak své blízké a potenciálně i celou populaci. Zjednodušeně se dá říci, že čím exotičtější země a čím vzácnější nemoc, tím problematičtější je její diagnostika a léčba po návratu do ČR, kde na boj proti ní mnohdy nejsme připraveni.

Povinná očkování

V současné době mohou být při vstupu do některých zemí požadována dvě povinná očkování: očkování proti žluté zimnici a proti meningokokové meningitidě.

Žlutá zimnice

Žlutá zimnice je virové onemocnění, na které zemře celá polovina z nakažených neočkovaných cestovatelů. Jejím prvotním příznakem je horečka, bolesti hlavy a svalů. Později nastupuje žloutenka (v důsledku poškození jater), dále například krvácení, poškození ledvin či zvracení krve kvůli zánětu žaludku. Infekci přenášejí komáři a šíří se jak ve městech, kde jsou zdrojem nákazy nemocní lidé, tak v džungli, kde virus přežívá na zvířatech, především na opicích.

Mezinárodní směrnice a nařízení se průběžně mění, je proto dobré se v centru cestovní medicíny informovat o aktuální situaci. V současné době je očkování proti žluté zimnici vyžadováno v těchto oblastech:

• v mnoha státech subsaharské Afriky (např. Středoafrická republika, Burkina Faso, Ghana, Kamerun, Mali),
• v některých státech Střední a Jižní Ameriky (např. Francouzská Guyana),
• v některých zemích u cestovatelů, kteří přijíždějí z oblastí výskytu žluté zimnice – např. v Indii.

Očkuje se živou vakcínou Stamaril, obvykle postačí jedna dávka, imunita se vyvine asi do 10 dnů po očkování. Chrání pak před vznikem nemoci po dobu 10 let. Očkovací látka se aplikuje do ramene, buď pod kůži, či do svalu. Protože se jedná o živou vakcínu (obsahující oslabený virus žluté zimnice), mohou se s odstupem několika dní objevit chřipkovité příznaky související s lehce probíhající infekcí. Jde však o běžnou reakci, která je součástí budování imunity. Vakcína obsahuje vaječnou bílkovinu, nelze tedy očkovat alergické osoby. 

Meningokoková meningitida

Jedná se o zánět mozkových blan, jehož původcem je bakterie Neisseria meningitidis. Přenáší se kapénkami slin vzdušnou cestou nebo např. při líbání. Inkubační doba onemocnění je velmi krátká, během několika hodin se z plného zdraví může vyvinout závažný, život ohrožující stav. Existuje celá řada kmenů (sérotypů) této bakterie, které se liší strukturou molekul na svém povrchu, a očkování proti jednomu sérotypu nezaručí imunitu proti zbývajícím z nich.

Toto očkování je v současné době povinné pouze pro poutníky mířící do Mekky (Saudská Arábie), u kterých se v posledních letech objevila řada smrtelných případů meningokokové meningitidy. V mnoha dalších destinacích je však silně doporučováno.

Podává se jedna dávka tetravalentní vakcíny, tzn. že obsahuje povrchové molekuly čtyř nejčastěji se vyskytujících kmenů bakterie N. meningitidis. Imunitní ochrana očkovaného přetrvává 3 roky.

Záznam o očkování

Každý očkovaný obdrží v očkovacím centru mezinárodní očkovací průkaz, kde musí být uvedeno datum očkování, jméno lékaře a razítko očkovacího centra, dále šarže vakcíny, případně samolepicí štítek z vakcíny. Samozřejmě nesmí chybět jméno očkovaného, jeho pohlaví, datum narození a podpis. Mezinárodní očkovací průkaz může být požadován při vstupu do země. Při chybění kteréhokoli z údajů je průkaz neplatný.

Další očkování

Očkování do zahraničí jde cestou „tří R“: R–R–R (routine, requested, recommended). To znamená, že je nejprve ověřena platnost běžných očkování (tetanus, záškrt, dětská obrna) a případně provedeno přeočkování, poté, když to cíl cesty vyžaduje, se provede povinná vakcinace (žlutá zimnice, meningitida). Pak přicházejí na řadu doporučená očkování.

Virová hepatitida typu A a B

Virové hepatitidy jsou ze všech cestovních nemocí, proti kterým lze očkovat, vůbec nejčastěji se objevující nákazou. Vyskytují se celosvětově, vyšší riziko je v tropických oblastech a v zemích s nižším hygienickým standardem, nakazit se ale můžete i na dovolené ve Středomoří. A vyvarovat se nákaze opravdu není jednoduché. Hepatitida A se přenáší fekálně-orální cestou, nejčastěji z kontaminované vody – tím pádem i z ovoce a zeleniny nebo třeba z ledových kostek v nápoji. K nákaze hepatitidou B postačí malé množství infikované krve. Oba viry jsou navíc extrémně odolné – vydrží sucho, zmražení i krátkodobé povaření.

Od července 2001 u nás bylo zavedeno pravidelné očkování dětí a kojenců, ti, kteří jej neabsolvovali, však chráněni nejsou a musí si vakcinaci hradit sami. Očkování na cesty do zahraničí je doporučováno:

• pro pobyt v oblasti s vysokým výskytem virových hepatitid,
• pro pobyty opakované či delší než 3 měsíce,
• chronicky nemocným, u kterých se předpokládá návštěva zdravotnického zařízení v zahraničí,
• osobám v úzkém kontaktu s místním obyvatelstvem (učitelé, zdravotníci),
• osobám s rizikovým chováním (narkomani).

Očkuje se nejčastěji kombinovanou očkovací látkou Twinrix. Ta je pro cestovatele výhodná, protože podání dvou dávek v intervalu 1 měsíce zajistí dostatečnou imunitu na následujících 10 měsíců. Třetí, za půl roku aplikovaná dávka ochranu prodlouží nejméně na 20 let. Cena jedné dávky kombinované vakcíny stojí okolo 1 600 korun. Existují i očkovací látky proti jednotlivým hepatitidám. Proti hepatitidě A očkujeme dvěma dávkami s odstupem 6–12 měsíců, proti hepatitidě B obvykle třemi dávkami v 0., 1. a 6. měsíci, může být zvolen i zrychlený očkovací plán. Obecně platí pravidlo, že poslední dávka vakcíny výrazně (mnohdy doživotně) prodlouží trvání imunity, která je již vybudována předchozími dávkami.

Břišní tyfus

Břišním tyfem, rovněž přenášeným kontaminovanou vodou a potravinami, na světě ročně onemocní asi 16 milionů lidí. Přesto je cestovateli často podceňován. Riziko nákazy je vysoké hlavně v jižní a jihovýchodní Asii, například v Indii se nakazí více než 1 z 1000 turistů. Poměrně riziková je však i Střední a Jižní Amerika a téměř celá Afrika.

Očkování se provádí jednou dávkou vakcíny, která vyjde zhruba na 500 korun a poskytuje ochranu na tři roky.

Meningokoková meningitida

Toto očkování je povinné pro poutníky do Mekky jakožto pro velmi specifickou skupinu cestovatelů. Doporučováno však je i do rovníkové Afriky a jižní Asie (např. Nepál, Mongolsko), kde pravidelně vznikají epidemie meningitidy. I v České republice je ročně hlášeno kolem 180 případů onemocnění. Infekce se přenáší vzdušnou cestou, má velmi krátkou inkubační dobu (příznaky se rozvíjejí v řádu hodin) a je v 10 % případů smrtelná.

Bakterie Neisseria meningitidis, která je původcem onemocnění, se na světě vyskytuje ve 12 známých kmenech (sérotypech), z nichž některé jsou výrazně častější. Pro účely cesty do Mekky se používá tetravalentní vakcína (proti kmenům A, C, Y a W-135). Doporučená imunizace se nejčastěji provádí bivalentní vakcínou A + C či pouze vakcínou proti typu C. Jde vždy o jednu dávku, která chrání po 3 roky, monovalentní vakcína 10 let. Cena se pohybuje od 500 do 900 korun, v případě tetravalentní vakcíny kolem 1 500 Kč.

Vzteklina

U nás je od roku 2003 minulostí, ve světě na ni však každoročně umírá až 50 000 osob. Velkým problémem je vzteklina hlavně v Asii, na ostrovech v jižním Pacifiku a v severní Africe. Přenáší se slinami, tedy nejčastěji pokousáním, zdrojem nákazy jsou většinou vzteklí psi, ale i opice či netopýři. Pokud se virem vztekliny nakazí neočkovaná osoba, musí jí být bezprostředně podáno protilátkové sérum a zahájeno očkování. V opačném případě je infekce vždy smrtelná.

Spolehlivou ochranou však je preventivní očkování. To je doporučováno každému, kdo se v oblasti výskytu vztekliny bude zdržovat déle než 1 měsíc. Očkuje se nejprve třemi injekcemi do paže, druhá dávka se aplikuje s odstupem 7 dnů a třetí za dalších 21 dnů. Zhruba jeden rok je očkovaný chráněn, poté se provádí přeočkování, které imunitu prodlouží na dalších 5 let.

Cholera + ETEC

Každoročně jsou hlášeny statisíce případů tohoto potenciálně smrtelného průjmového onemocnění, jehož původcem je bakterie Vibrio cholerae. Podobně jako u břišního tyfu jsou rizikovými oblastmi tropické a subtropické státy s nižším hygienickým standardem, zejména Indie, některé státy Afriky a Jižní Ameriky. Člověk se nakazí z kontaminované vody při pití, jídle či koupání.

Očkování zároveň chrání i proti střevním onemocněním s podobnými příznaky způsobovaným enterotoxigenním kmenem bakterie E. coli (ETEC). Provádí se dvěma dávkami perorální (aplikované do úst v podobě šumivých tablet) vakcíny s odstupem 1–6 týdnů. U nás se kvůli problémům s dostupností toto očkování téměř neprovádí, většinou jsou turistům doporučena přísná hygienická opatření a pro pohotovostní léčbu předepsáno speciální antibiotikum.

Japonská encefalitida

Toto virové onemocnění s výskytem zejména v jihovýchodní Asii se na člověka šíří od vepřů, jeho přenašečem jsou komáři. Vyskytuje se proto především v zemědělských oblastech mezi obyvateli pracujícími na rýžových polích. Ročně jím onemocní desítky tisíc lidí, výskyt mezi turisty však není příliš častý. Očkují se proto jen cestovatelé s velmi vysokým rizikem nákazy – ti, kteří plánují v dané zemi pobývat dlouhou dobu či se bezprostředně pohybovat v zemědělských oblastech.

Tři podkožní injekce aplikované v 0., 7. a 30. dni vyjdou dohromady zhruba na 2 800 Kč a ochrání 3 roky.

Poznámka: Ceny vakcín jsou pouze orientační.

Nejčastější očkování

Očkování do zahraničí se realizuje tzv. politikou R–R–R (routine, requested, recommended). První R znamená ověření toho, že byla provedena povinná očkování v dětství a že jsou stále platná. Kontrolována jsou zejména tři očkování: tetanus, záškrt a dětská obrna (poliomyelitida).

Tyto tři nemoci, které dříve způsobovaly rozsáhlé epidemie, se v ČR již téměř nebo vůbec nevyskytují. Toho bylo dosaženo jen díky dobře organizovanému plošnému očkování. V rozvojových zemích se s nimi však můžeme stále setkat. V současné době se u nás očkuje proti všem těmto onemocněním současně, tzv. hexavakcínou (záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilem influenzae typu B). Podávají se 4 dávky, ve 2., 3. a 4. měsíci a do 18. měsíce. Poté se provádí přeočkování – proti tetanu a záškrtu v 5.–6. roce, proti všem třem v 10.–11., případně 14. roce života. Další postup se u jednotlivých nemocí liší.

Dětská obrna

Toto virové onemocnění, které při těžkém průběhu vyvolává paralýzy končetin až smrt, bylo již téměř úplně vymýceno. Nyní se endemicky vyskytuje v několika posledních státech Afriky a Asie. Člověk je po rutinním očkování chráněn na dobu 10 let. Proto se osobám starším 24 let, které cestují do endemických oblastí (např. Nigérie, Afghánistán), provádí přeočkování jednou dávkou vakcíny.

Tetanus

Tetanus je nebezpečné bakteriální onemocnění vyvolávající křeče svalů, včetně dýchacích, což obvykle vede k udušení. Je proti němu potřeba přeočkování jednou dávkou vakcíny každých 10–15 let. V případě, že termín přeočkování zameškáte, je nutné realizovat imunizaci znovu od začátku, třemi dávkami vakcíny.

Záškrt

Záškrt se projevuje jako těžká angína a může mít řadu závažných až smrtelných komplikací. Přeočkování se provádí jednou dávkou vakcíny a chrání na dobu 10 let. Může na něj být použita i kombinovaná vakcína (záškrt + tetanus).

Očkovací centra

Zameškání termínu

Kdy zahájit očkování před plánovanou cestou do zahraničí? A co dělat, když je třeba odjet hned, a na vakcinaci tak nezbývá dostatek času?

Optimální doba pro konzultaci v centru cestovní medicíny je půl roku před cestou, klidně i dříve. To zaručí, že bude dostatek času na všechna případná očkování a přeočkování.

Zameškaný termín

Zapomněli jste přijít na očkování. Nebo očkování bylo zahájeno, ale zapomněli jste na další dávku. Je to problém, nebo ne? Jednoduchá rada zní: obraťte se na lékaře. Ten rozhodne o dalším postupu a předtím ještě může vyžadovat vyšetření hladiny protilátek z odběru krve. Intervaly mezi jednotlivými dávkami vakcín jsou dané, a tak se jejich nedodržení nejspíš neobejde bez komplikací. Je nutné situaci řešit co nejdříve, další odkládání, či dokonce vynechání dávky může ohrozit vaši cestu i vaše zdraví.

Last minute zájezdy

Platí, že čím méně času na očkování zbývá, tím omezenější jsou možnosti zdravotníka. I konzultace několik dní před odjezdem je však lepší než žádná konzultace. Vyrazte proto hned, jak to bude možné. Pracovník centra cestovní medicíny vám může dát alespoň užitečné rady, jak se před nákazou co nejlépe chránit. Existují i tzv. zrychlená schémata očkování (last minute vakcinace), která se mohou zahájit před odjezdem a doplnit až po návratu. 

Jeden příklad za všechny: hepatitida B

Mechanismy a časy vytváření imunity se u různých očkovacích látek velmi liší. Proto u některých vakcín (např. žlutá zimnice) postačí jedna dávka a do 10 dnů jsme chráněni, u jiných je nutné přijít třikrát, či dokonce čtyřikrát. Jako modelový příklad lze uvést očkování proti virové hepatitidě B. Vakcína proti ní se podává ve třech dávkách (měsíc 0, 1, 6). Dostatečnou ochranu zajistí už první dvě dávky, třetí dávka ji „jen“ prodlouží na celoživotní. Lze ale použít i zrychlené očkovací schéma (den 0, 7, 21), které navodí imunitu okamžitě. Ta se na doživotní prodlouží čtvrtou dávkou, podanou za rok. Tato poslední dávka může být aplikována až po návratu z dovolené.

Návrat ze zahraničí

Přestože zdaleka ne každý cestovatel po návratu z dovolené musí navštívit lékaře, v některých případech lékařské vyšetření vhodné je. Zejména pokud trpíte následujícími obtížemi:

Horečka

Horečku je důležité nepodceňovat především v případě, že jste v posledních měsících pobývali v malarických oblastech či v lokalitách, kde se vyskytla ebola.

Průjem

Pokud trvají zažívací obtíže po návratu ze zahraničí delší dobu, je třeba podstoupit vyšetření stolice zaměřené mimo jiné na přítomnost střevních parazitů. Průjem však může souviset také s nákazou virem infekční hepatitidy typu A (žloutenkou, tzv. nemocí špinavých rukou).

Kožní projevy

Změny na kůži mohou upozornit na přítomnost některého z kožních parazitů či například na nákazu pohlavně přenosnou chorobou.

Mezi nejčastější infekční onemocnění, která si lidé takzvaně přiváží z cest, patří:

• cestovatelský průjem,
• respirační nákazy,
• kožní onemocnění,
• malárie,
• žloutenka typu A,
• kapavka,
• žloutenka typu B,
• břišní tyfus.

Pozorujete-li i jakékoli další výše uvedené podezřelé příznaky, neváhejte kontaktovat svého lékaře.