"Škodlivost" očkování

Očkování zachránilo od okamžiku svého vzniku statisíce životů. Přes jeho nevyvratitelný přínos se ale ve společnosti stále objevují názory, že podávání vakcín je škodlivé a příliš zatěžuje imunitní systém. Je doopravdy tak nebezpečné, nebo jde jen o zažité mýty?

Mýtus 1: Očkování příliš zatěžuje imunitní systém dítěte.

Asi nejčastější ze všech mylných představ o očkování je ta, že vakcinací příliš zatížíme imunitní systém dítěte. Tato obava se objevila v době, kdy se poprvé začala aplikovat dětem jedna injekce s kombinací více vakcín najednou. Na první pohled se může zdát, že zátěž imunitního systému bude větší a zvýší se i potencionální riziko vzájemných reakcí vakcín a vzniku nežádoucích účinků. Nicméně několik nezávislých studií došlo v průběhu let k závěrům, že kombinace nemá jiný efekt na organismus než vakcíny podané postupně.

Pokud se někteří rodiče přesto rozhodnou rozložit aplikaci očkování do více návštěv, měli by si uvědomit, že tím prodlužují období, kdy je dítě proti některým nemocem stále nechráněné. Případný kontakt s nákazou pak zatíží jeho imunitní systém několikanásobně více než samotné očkování a může ho i ohrozit na životě.

Mýtus 2: Očkované nemoci se dnes již nevyskytují.

Ačkoliv se některé nemoci u nás již prakticky nevyskytují, jejich původci stále žijí a čekají na svůj okamžik. Imunitní systém očkovaného je ale na kontakt s bakterií či virem připraven a nákaze zamezí již v počátku. Je proto omyl domnívat se, že očkování již není třeba, naopak, pro udržení nízkého počtu nakažených je nezbytné v očkování i nadále pokračovat. Navíc některé nemoci sice u nás mohou být považovány za vymýcené, v jiných zemích se ale mohou stále běžně vyskytovat. Stačí pak jeden kontakt neočkovaného s nakaženým a další šíření nemoci může snadno začít.

Mýtus 3: Při rozšíření nákazy onemocní více očkovaných než neočkovaných lidí.

Bohužel, žádná vakcína nezaručí 100% ochranu před nemocemi. I očkovaní tak mohou v případě nové epidemie onemocnět. Celkový počet očkovaných nemocných pak často převýší počet neočkovaných. Nejde přitom o neúčinnost vakcíny, ale spíše o hru s čísly. Jak je to možné?

Očkovaných je ve společnosti stále několikanásobně více než neočkovaných. Zatímco z neočkovaných onemocní všichni, tedy 100 %, celkový počet nemusí být až tak alarmující. Oproti tomu i 2 % nemocných očkovaných mohou v součtu vytvořit opravdu vysoké číslo. Je ale důležité uvědomit si, že 98 % očkovaných nákaze uniklo.

Mýtus 4: Za úbytkem infekčních onemocnění stojí zlepšení hygieny a výživy, ne očkování.

Úprava hygienických podmínek a životosprávy je bezpochyby jedním z faktorů, který se pozitivně podílí na zlepšení zdravotního stavu populace. Přesto byla nejmarkantnější změna v počtu onemocnění zaznamenána až po zavedení vakcinace. V České republice například od zavedení očkování proti tetanu v roce 1956 klesla úmrtnost novorozenců z důvodu této nemoci na nulu. Asi nejlepším příkladem, že hygiena a výživa nemají tak významnou roli jako očkování, může být onemocnění planými neštovicemi. Proti těm je možné očkovat až od 90. let dvacátého století. Přestože v té době byly již životní podmínky na velmi vysoké úrovni, počet onemocnění se nesnižoval. Po zavedení vakcinace se však jen v USA snížil o 95 %.

Mýtus 5: Přirozená imunita je lepší než uměle navozená očkováním.

Je pravda, že přirozeně získaná imunita – tedy po kontaktu s nákazou – trvá déle než ochrana očkováním. Nicméně rizika s nákazou spojená vysoce převažují výhody, které z kontaktu plynou. Imunita navozená očkováním je krátkodobější, nepředstavuje ale přímé ohrožení na životě.