Exotické nemoci
Amébóza
Amébóza je parazitární onemocnění způsobené prvokem Entamoeba histolytica. Jedná se o jednoho z nejrozšířenějších lidských parazitů. Amébóza se vyskytuje po celém světě, nejvíce v rozvojových zemích, kde je rozšířená díky špatné hygieně a vlhkému podnebí. Amébami je infikováno asi 10 % celosvětové populace. Země s vysokým výskytem infekce jsou kupříkladu Mexiko, Vietnam, Indie či Egypt.
Ankylostomóza
Původcem nákazy je parazit měchovec lidský. Jde o jednu z nejčastějších parazitárních nákaz, na světě je postižena téměř miliarda osob. Infekce je rozšířená především ve vlhkých tropech a subtropech. Riziko nákazy hrozí také v teplých a vlhkých dolech nebo tunelech. Odtud pochází název tunelářská nemoc či hornická blednička. Kožní projevy se objevují již za 30 minut po průniku larev kůží, plicní příznaky vznikají asi za 10 dnů. Nákaza většinou probíhá bezpříznakově. V místě průniku larev kůží se objevuje svědivá vyrážka. Při průchodu parazita plícemi se může rozvinout zvýšená teplota a suchý kašel. V konečné fázi se larvy dostávají do tenkého střeva, což způsobuje nechutenství, plynatost, bolesti břicha a průjmy. Neléčené onemocnění způsobuje chudokrevnost. Léčba spočívá v podání antiparazitik. Cestovatelům se doporučuje nosit vhodnou obuv a nikdy nechodit naboso.
Antrax
Antrax, uhlák nebo také sněť slezinná je bakteriální onemocnění způsobené bakterií Bacillus anthracis. Antrax postihuje hlavně zvířata, zejména býložravce, ale poměrně snadno se přenáší i na člověka. Zvířata se nakazí potravou kontaminovanou bakteriálními sporami. Na člověka se může přenést kontaktem se zvířaty nebo jejich tkáněmi či tělními tekutinami při zpracovávání v potravinářském a kožedělném průmyslu. Spory přetrvávají v přírodě až desítky let, infekce může pronikat do organismu oděrkou v kůži, dýchacím nebo zažívacím traktem. Antrax se vyskytuje především v Asii, ale také v Americe, Africe a v Evropě. Při kožní infekci je inkubační doba 1–12 dnů, při vdechnutí 2–60 dnů, při infekci zažívacího traktu 2 hodiny až 6 dnů. Kožní forma nemoci představuje drtivou většinu případů. V místech průniku infekce kůží se objeví svědící pupen, na němž se utvoří puchýř, který prokrvácí a změní se na tmavý nebolestivý příškvar. Ten se většinou do dvou týdnů odloučí, průběh této formy je většinou lehký bez závažnějších komplikací. Plicní forma je charakterizována vysokou horečkou, zchváceností, suchým kašlem a dušností. U neléčených forem je průběh smrtelný, velká část jedinců však umírá i navzdory léčbě. Infekce zažívacího traktu se projeví jako těžký zánět hltanu s tvorbou vředů nebo postižení střev s krvavými průjmy a bolestmi břicha. I v případě střevní formy dosahuje úmrtnost až 60 %. Onemocnění se léčí antibiotiky. Očkování se používá jako prevence rozvoje nemoci po styku s bakteriemi antraxu.
Askarióza
Askarióza je parazitární onemocnění vyvolané škrkavkou dětskou. Nákaza se vyskytuje po celém světě, obzvláště v oblastech s nízkou hygienickou úrovní a vysokou hustotou obyvatelstva. Předpokládá se, že je nakažena až jedna čtvrtina světové populace. Zdrojem nákazy je infikovaný člověk, který vylučuje vajíčka parazita stolicí. K nákaze dochází kontaminovanýma rukama, potravou či vodou. Škrkavky v těle prodělávají složitý vývojový cyklus, kdy z tenkého střeva migrují přes krevní řečiště do plic. Odtud se dýchacími cestami dostávají do hltanu, jícnu, žaludku a opět do tenkého střeva. Příznaky poškození plic se objevují za 7–10 dní, poškození střev za 6–8 týdnů. Při průniku larev plícemi se objevuje zvýšená teplota, suchý kašel, někdy lehce zakrvácený hlen při vykašlávání. Mezi střevní příznaky nákazy patří tupé bolesti břicha, nechutenství, plynatost a někdy i zvracení a průjem. Při masivní nákaze může dojít ke vzniku střevní neprůchodnosti. Komplikací je průnik škrkavek do žlučových cest a vývodu slinivky břišní. Tento stav se může projevit jako akutní zánět slinivky břišní, žlučová kolika nebo žloutenka. V případě průniku škrkavky do jater vzniká jaterní absces. Léčba spočívá v podávání antiparazitik. Vakcína v současné době neexistuje. Cestovatelům do rizikových oblastí se doporučuje dodržovat zvýšená hygienická pravidla.
Břišní tyfus
Břišní tyfus je bakteriální onemocnění způsobené bakterií Salmonella typhii. Zdrojem nákazy je pouze nemocný člověk nebo bacilonosič. Infekce se přenáší skrze zažívací trakt přímým kontaktem s nemocným nebo infikovanými předměty, potravinami a vodou. Onemocnění se vyskytuje po celém světě, problémem je především v zemích s nižším hygienickým standardem. Inkubační doba je nejčastěji 7–14 dní. V prvním týdnu nemoci dochází ke vzniku horečky, bolestem hlavy, nechutenství a nevolnosti. V druhém týdnu nemoci horečka dosáhne 39–41 °C a je setrvalá s minimálními výkyvy. Nemocný je dehydratovaný, zchvácený a apatický. Průjem nepatří k běžným příznakům onemocnění, naopak často bývá přítomna zácpa. U třetiny nemocných se na břichu objevuje řídká, světle růžová vyrážka. Ve třetím týdnu nemoci dochází k vzniku komplikací v podobě vředů tenkého střeva, které se projeví krvácením z konečníku. Ještě častěji se objevuje zánět srdečního svalu charakterizovaný dušností a zrychlenou srdeční frekvencí. Vzácněji dochází i k jiným komplikacím. Ve čtvrtém týdnu horečka klesá a nemocný se postupně uzdravuje. Základem léčby je podávání antibiotik, díky nimž předcházíme vzniku komplikací ve třetím týdnu nemoci. Terapie se zaměřuje také na potlačení příznaků nemoci a na dostatečný pitný režim. Nemocný musí být izolován na infekčním oddělení. Základem prevence je dodržování přísných hygienických zásad.
Brucelóza
Brucelóza je bakteriální onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Brucella. Onemocnění je rozšířeno po celém světě s maximem výskytu ve Středomoří, centrální Africe, Střední a Jižní Americe a na Arabském poloostrově. Zdrojem nákazy jsou zvířata – hovězí dobytek, velbloudi, bizoni, kozy, ovce, prasata nebo psi. Na člověka se nákaza přenáší potřísněním kožní oděrky nebo oční spojivky sekrety zvířat, vdechnutím kontaminovaného aerosolu nebo požitím syrového mléka. Mezilidský přenos je výjimečný. Inkubační doba je 2–4 týdny. Brucelóza může postihnout jakýkoliv orgán lidského těla. Onemocnění typicky začíná vlnivou horečkou, zvýšeným pocením, pachutí v ústech, nechutenstvím, malátností, bolestmi hlavy, kloubů a zad. Další průběh choroby může být velmi pestrý – od lehkých po velmi závažné formy. Nejčastěji dochází k postižení zažívacího systému, svalů, plic, kůže a vylučovacího systému. Léčba spočívá v podávání antibiotik, v případě závažného postižení je nutná hospitalizace. Očkovací látka není v současné době k dispozici.
BSE
BSE neboli bovinní spongiformní encefalopatie je infekční onemocnění zvířat. Za rozvojem choroby stojí takzvané priony. Zjednodušeně se jedná o infekční bílkoviny. Onemocnění se vyskytuje sporadicky po celém světě, nejvyšší počet případů byl zaznamenán ve Velké Británii na počátku 90. let. Hovězí dobytek se tehdy nejspíše nakazil infikovanou masokostní moučkou. Po uplynutí několika desítek let od případů BSE se u člověka objevují nové varianty Creutzfeldtovy–Jacobovy nemoci, což je prionové onemocnění lidí. Prionové choroby mají však několik různých forem, přičemž se nejčastěji ze zvířete na člověka přenáší pomocí nakažené potravy nebo kontaminovanými nástroji. Inkubační doba se pohybuje v řádech let. Onemocnění se projevuje postupnou degenerací mozkové tkáně se vznikem demence, svalového třesu, poruch pohybu a změn chování. Do té doby nemoc probíhá plíživě pomalu, při manifestaci prvních příznaků však nabírá rychlý spád. Nemocný v průběhu několika měsíců trpí zhoršující se demencí a nakonec upadá do bezvědomí. Léčba se soustředí pouze na příznaky onemocnění. V současné době neexistuje žádná účinná očkovací látka. Variantou prionových onemocnění je i choroba kuru, jež byla zaznamenána u kmenů ve státě Papua-Nová Guinea. Příslušníci kmenů se nakazili rituálním pojídáním mozků svých zemřelých.
Černý kašel
Černý kašel je bakteriální onemocnění vyvolané bakterií Bordetella pertussis. Nemoc se vyskytuje na celém světě. Zdrojem nákazy je nemocný člověk. Infekce se šíří kapénkovou cestou, nakažlivost je velmi vysoká. Inkubační doba je 7–21 dní. Onemocnění většinou probíhá ve třech fázích. První fáze se projevuje rýmou, kýcháním, zánětem spojivek, mírným kašlem a zvýšenou teplotou. Ve druhé fázi se zvyšuje intenzita a frekvence kašle. V rychlém sledu tak kupříkladu následuje 5–20 krátkých epizod kašle, během kterých se nemocný ani nestihne pořádně nadechnout. U dětí jsou záchvaty kašle často doprovázeny zvracením. Odtud pochází i další název nemoci – dávivý kašel. Po záchvatu kašle se nemocný cítí značně vyčerpán. Druhá fáze nemoci trvá asi jeden měsíc. Ve třetí fázi kašel ustává a stává se méně intenzivním, nemocný se pomalu zotavuje. Mezi komplikace patří krvácení z nosu, uzávěr dýchacích cest se vznikem rozedmy plic a nasedající infekce jinými bakteriemi. Vzácné, ale nebezpečné je poškození mozkové tkáně, které může zapříčinit smrt nemocného. Onemocnění se léčí antibiotiky a léčba se zaměřuje také na příznaky nemoci, zejména se snaží potlačit záchvaty kašle.
Cestovatelský průjem
Cestovatelský průjem je bakteriální onemocnění způsobené enterotoxigenním kmenem bakterie Escherichia coli. Průjmová onemocnění způsobená touto bakterií se vyskytují po celém světě s maximem infekcí v rozvojových zemích. Kromě enterotoxigenního kmene se na cestovatelském průjmu podílí i jiné kmeny, popřípadě i jiné druhy bakterií. Někdy je cestovatelský průjem způsoben výměnou střevní mikroflóry dotyčného jedince za místní druhy bakterií, tento přechod se také projevuje průjmem. Inkubační doba závisí na typu postižení a pohybuje se od 9 hodin až po 8 dní. Závažnost průjmů závisí také na typu bakterie, která ho vyvolala. Typický cestovatelský průjem mívá mírnější průběh, příznaky se většinou rozvíjí do 5 dnů od příjezdu do dané země. Frekvence vodnatých stolic je asi 3–5 za den, chorobu často doprovází křečovité bolesti břicha a nechutenství, popřípadě i přítomnost krve ve stolici. Základem léčby je dostatečná hydratace a doplnění ztracených minerálů. Průjem většinou spontánně odezní během 6–48 hodin. V případě závažnějších problémů je namístě navštívit v místě pobytu lékaře. Antibiotika se většinou na cestovatelský průjem nepodávají, ale mohou se podávat takzvaná střevní dezinficiencia. Mezi nejznámější patří kloroxin a nifuroxazid. Během léčby by se postižený měl vyvarovat konzumace nápojů s ledem, ovoce a zeleniny. V prevenci je důležité dodržovat základní hygienické návyky a nekonzumovat výše zmíněné potraviny.
Chagasova choroba
Chagasova choroba neboli americká trypanosomóza je parazitární onemocnění vyvolané prvokem Trypanosoma cruzi. Zdrojem infekce jsou teplokrevní obratlovci, přenašečem krev sající ploštice. Onemocnění je rozšířeno především v Jižní a Střední Americe. Odhaduje se, že nákazou trpí asi 7–8 miliónů lidí. Inkubační doba je nejčastěji 7–14 dnů. V místě infekce se vytváří červený pupen a současně dochází ke zvětšení spádových mízních uzlin. Dochází k rozvoji horečky, otoku podkoží a vyrážky na břiše a hrudi. Akutní fáze nemoci většinou za několik měsíců odezní. Komplikace v podobě zánětu srdečního svalu nebo mozkové tkáně bývají vzácné. Chronická fáze infekce je často bezpříznaková. Komplikacemi chronické fáze mohou být poruchy srdečního rytmu, tvorba krevních sraženin, porucha peristaltiky jícnu a tlustého střeva. Léčba účinkuje pouze v akutní fázi onemocnění a spočívá v podávání antibiotik. Vakcína v současné době neexistuje. Prevencí je dodržování základních hygienických pravidel, používání moskytiér, repelentů a nošení vhodného oblečení.
Chikungunya
Původcem horečky chikungunya je virus z čeledi Togaviridae. Neobvyklý název nemoci „ten, který se kroutí“ pochází z afrického jazyka makonde a je odvozen od polohy těla nemocných s urputnými bolestmi svalů a kloubů. Přenašečem nákazy jsou komáři, zdrojem jsou především opice, při vypuknutí epidemie i člověk. Inkubační doba činí obvykle 3–7 dnů. Onemocnění začíná náhle vysokou horečkou se zimnicí, jež je doprovázena nevolností, bolestí za očima, bolestmi svalů a kloubů. V časné fázi onemocnění se objevují výrazné otoky kloubů, které mohou přetrvávat až řadu měsíců. U velké části nemocných dochází k rozvoji vyrážky, typicky lokalizované na končetinách a trupu. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění. Očkování v současné době neexistuje, a tak je kladen vysoký důraz na ochranu před pobodáním komáry pomocí repelentů, moskytiér a vhodného oblečení.
Chlamydiové infekce
Chlamydiové infekce pohlavního systému jsou vyvolané bakterií Chlamydia trachomatis. Tyto infekce patří k vůbec nejčastějším pohlavně přenosným infekcím. U obou pohlaví může onemocnění způsobit celou škálu příznaků. Inkubační doba je 10–20 dnů. Průběh onemocnění bývá často bezpříznakový. U mužů chlamydie způsobují hnisavé záněty močové trubice, prostaty, chámovodu, nadvarlete a konečníku (zejména u osob, které provozují anální sex). U žen dochází k hnisavému zánětu močové trubice, děložního krčku, konečníku, výstelky dělohy. Komplikací je vzestupná infekce s rozvojem zánětu orgánů malé pánve. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Pokud se nemoc včas neléčí, může u obou pohlaví dojít ke vzniku neplodnosti. U žen navíc hrozí riziko mimoděložního těhotenství a infekce plodu během porodu. Nakažený novorozenec trpí zánětem plic nebo spojivek, který může vést až ke slepotě. Účinná očkovací látka v současné době neexistuje.
Cholera
Původcem průjmového onemocnění je bakterie Vibrio cholerae. Bakterie se nachází v přírodě, navázaná na některé druhy vodních řas ve sladkých i brakických vodách subtropického a tropického pásma. K onemocnění dochází pozřením infikované vody nebo kontaminovaných potravin. Zdrojem nákazy může být nemocný člověk i jedinec v rekonvalescenci. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 12–72 hodin. Cholera může probíhat zcela bez příznaků. V případě těžkého průběhu dochází k rychlé dehydrataci. Ta je způsobena masivním průjmem s početnými vodnatými stolicemi, které nejsou provázeny bolestí břicha ani nutkáním na stolici. Průjem typicky následuje zvracení bez pocitu nevolnosti. Jako důsledek rychlé dehydratace se objevují svalové křeče, zrychlení srdečního tepu, snížený tlak krve až oběhový šok. Nejčastější závažnou komplikací je také akutní selhání ledvin. Základem léčby je dostatečný pitný režim a náhrada ztracených minerálů. Nemocný musí být izolován na infekčním oddělení. Podávání antibiotik většinou nemá význam.
Chřipka
Chřipka je virové onemocnění způsobené virem chřipky. K rozšíření nákazy dochází mezilidským stykem. Nákaza se šíří kapénkovou cestou a kontaktem s infikovanými předměty. Vstupní branou infekce je sliznice dýchacích cest. Inkubační doba je velmi krátká, většinou činí 18–24 hodin. Onemocnění má náhlý začátek se zimnicí a vzestupem teploty na 38–39 °C. Postižené osoby pociťují vyčerpání, bolesti svalů, kloubů a zad. Typické jsou i velké bolesti hlavy, světloplachost a bolest lokalizovaná za očima. Příznaky postižení dýchacího traktu jsou zpočátku mírné a zahrnují pocit ucpaného nosu, škrábání v krku, pálení za hrudní kostí a suchý kašel. Později dochází ke vzniku dráždivého kašle s vykašláváním malého množství bělavého sekretu. Při těžkém průběhu dochází k rozvoji těžkého zápalu plic, který může být u starších a chronicky nemocných osob příčinou úmrtí. Častou komplikací bývá bakteriální infekce postižené sliznice dýchacího traktu. Léčba je u většiny nemocných zaměřena na příznaky onemocnění. V případě těžkého průběhu se nasazují antivirotika. Komplikace v podobě bakteriální infekce se léčí antibiotiky. Ve většině případů dojde k uzdravení, u oslabených jedinců však může mít onemocnění smrtelný průběh.
Dětská obrna
Původcem dětské obrny je poliovirus. Zdrojem onemocnění je pouze infikovaný člověk. Přenos probíhá fekálně-orální cestou, vzácněji i kontaminovanými potravinami a vodou. Nakažený člověk vylučuje virus masivně stolicí již několik dní po nákaze. Onemocnění se povedlo téměř vymýtit, v současné době se tak nachází pouze v několika rozvojových zemích, zejména v Afghánistánu a Pákistánu. Vstupní bránou infekce je sliznice zažívacího traktu. Inkubační doba nemoci je 9–12 dní. V 90–95 % případů probíhá nákaza zcela bez jakýchkoliv klinických příznaků. Ve zbývajících případech dochází ke vzniku horečnatého onemocnění s nevolností, zvracením a celkovou únavou. Pouze u asi 0,1–1 % nakažených dojde ke vzniku typického obrazu nervových obrn. Tato forma nemoci se vyskytuje především u osob, které byly v inkubační době vystaveny větší zátěži. Většinou dochází k obrně jedné z dolních končetin, vzácněji k obrně dvou, tří nebo čtyř končetin. Často jsou současně postiženy i šíjové a zádové svaly. Postižené svaly jsou nejprve tuhé a bolestivé, později dochází k jejich ochabnutí a svalovému úbytku. Bez rehabilitace dochází ke vzniku deformit končetin i páteře. Může dojít i k postižení hlavových nervů, což přináší závažnou komplikaci v podobě ochrnutí hltanu, hrtanu či poruchy dechového centra. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění. V akutním stadiu je potřeba dodržovat naprostý fyzický klid. Další terapie spočívá především v rehabilitaci postižených svalů.
Echinokokkóza
Echinokokkóza je parazitární onemocnění, které vyvolávají měchožil zhoubný a měchožil bublinatý. Nákaza se vyskytuje celosvětově. Zdrojem infekce je nejčastěji pes – vajíčka parazita ulpívají na jeho srsti, čenichu i jazyku. Možný je také přenos vodou, potravinami a předměty kontaminovanými vajíčky. Inkubační doba kolísá od 1 roku po 20 let. Onemocnění se projevuje tvorbou cyst – dutin vyplněných tekutinou. Cysty jsou lokalizovány v játrech, plicích, slezině, ledvině, mozku nebo kostech. Narušení funkce daného orgánu se projeví až při určité velikosti cysty. Ty mohou růst různou rychlostí, a proto se inkubační doba velmi liší. Nejčastěji se objevují jaterní cysty, které se projevují poruchami zažívání, bolestmi v pravém podžebří a zvětšením jater. Základem léčby velkých cyst je chirurgický zákrok, menší cysty se léčí pomocí antiparazitik. Prevencí pro cestovatele je dodržování základních hygienických pravidel a vyvarování se kontaktu se zvířaty, zejména se psy.
Encefalitida údolí Murray
Encefalitida údolí Murray je virové onemocnění přenášené komáry. Choroba se vyskytuje především v Austrálii, a to v severozápadních a jihovýchodních regionech. Na nemoc však můžeme narazit kupříkladu i na ostrově Nová Guinea. Nejvyšší riziko hrozí v blízkosti vodních toků nebo při cestování v období dešťů. Většina nákaz probíhá bezpříznakově, v některých případech však dochází k rozvoji zánětu mozkové tkáně. Inkubační doba je 1–4 týdny. Onemocnění se projevuje horečkou, bolestmi hlavy, ztuhlostí šíje, světloplachostí, nevolností, zvracením, průjmem, bolestmi svalů a zmateností. V nejtěžších případech dochází k rozvoji poruch vědomí až vzniku bezvědomí. Méně častou komplikací jsou trvalé poruchy nervové tkáně. Léčba se zaměřuje na příznaky onemocnění. V současné době neexistuje účinná očkovací látka. Jedinou ochranou je tak prevence komářího bodnutí v podobě repelentů, moskytiér a nošení vhodného oblečení.
Filarióza
Filarióza je skupina tropických onemocnění vyvolaných vlasovci. Nákaza se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, Ameriky i Tichomoří. Vlasovci se rozmnožují v mízních cévách a blokují je. Přenašečem nákazy jsou především komáři. Inkubační doba se pohybuje kolem jednoho roku. Mízní filarióza se nejprve projevuje horečkami a chřipkovitými příznaky. Při chronické infekci dochází k zablokování toku lymfy z horní či dolní končetiny, ze šourku nebo zevních rodidel. Výsledkem je takzvaná elefantiáza. Jedná se o lymfatický otok postižené oblasti, který může nabývat až velmi bizarních podob. Dalším typem filariózy je onchocerkóza, jež se projevuje vznikem svědivých podkožních pupenů a uzlů. Komplikací je přestup parazita do oka, což může zapříčinit vznik takzvané říční slepoty. Název je odvozen od toho, že muchničky, které onemocnění přenáší, se vyskytují především podél řek. Léčba spočívá v podávání antiparazitik. Vakcína v současné době neexistuje. Prevencí je používání repelentů a moskytiér a nošení vhodného oblečení.
Giardióza
Giardióza je parazitární onemocnění vyvolané prvokem Giardia intestinalis. Nákaza se vyskytuje po celém světě, především v oblastech teplého podnebí. Na světě je nakaženo kolem 200 miliónů lidí. K přenosu infekce přispívá nízký hygienický standard a velká koncentrace osob. Zdrojem nákazy je nejčastěji člověk, vzácně i některá zvířata. K přenosu infekce dochází přímým kontaktem s nemocnou osobou nebo nepřímo prostřednictvím kontaminovaných potravin a vody. Inkubační doba kolísá od 5 do 25 dnů. Nákaza většinou probíhá bezpříznakově, a to až v 90 % případů. Mezi projevy onemocnění patří bolesti v nadbřišku, plynatost, říhání a vodnatý průjem trvající 1–4 týdny. Stolice je typicky zpěněná a hnilobně páchne, může také obsahovat hlen, ale ne krev. Teplota zpravidla nebývá zvýšená. Komplikací infekce je porucha vstřebávání živin či přestup parazita do žlučovodů a ojediněle i do jater. Základem léčby jsou antibiotika. K prevenci infekce je zapotřebí dodržovat základní hygienická pravidla.
Hepatitida A
Onemocnění vyvolává virus hepatitidy A. Virus se vylučuje lidskou stolicí. K nákaze dochází většinou fekálně-orální cestou, tedy přímo znečištěnýma rukama nebo kontaminovanou vodou a potravinami. Odtud pochází i lidový název „nemoc špinavých rukou“. Inkubační doba je 15–50 dní. Průběh nemoci je většinou závažnější u dospělých než v dětském věku. U dětí bývá průběh bezpříznakový nebo jen s mírnými projevy v podobě horečky, nevolnosti, zvracení a průjmu. U dospělých je průběh závažnější s typickým obrazem žloutenky, horečky, nechutenství, nadýmání, špatného trávení, slabosti a chřipkovitých příznaků. V další fázi nemoci dojde ke zhoršení potíží, kdy má nemocný tmavou moč a světlou stolici a někdy svědění kůže. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění a vyžaduje hospitalizaci. Základem terapie je klid na lůžku, šetřicí dieta a další podpůrná léčba. Hepatitida A nepřechází do chronického stadia. V některých případech dochází k opětovnému vzplanutí nemoci. Následná rekonvalescence může trvat i několik měsíců. Preventivní opatření zahrnují především dodržování hygienických zásad.
Hepatitida B
Onemocnění vyvolává virus hepatitidy B. Zdrojem nákazy je nemocný s akutní i chronickou infekcí. Přenos nákazy se uskutečňuje skrze krevní řečiště podáváním krve a krevních derivátů, aplikací nitrožilních drog nebo pohlavním stykem. Nemoc se přenáší i vdechnutím kontaminovaného aerosolu a také z matky na plod. Odhaduje se, že infekcí je postiženo 250–350 miliónů obyvatel po celém světě. Inkubační doba je 40–180 dní. Na počátku nákazy dochází ke vzniku nechutenství, nevolnosti, zvracení, poruše trávení, říhání a nadýmání. Také se objevuje bolestivost drobných kloubů rukou a nohou. Hlavní fáze onemocnění může probíhat bezpříznakově, s typickým obrazem žloutenky, ale také s těžkým průběhem a selháním jater. U dospělých vede k chronickému stadiu asi 5–10 % případů, u dětí asi 30–40 % případů. Chronická hepatitida B může časem dojít až ke vzniku jaterní cirhózy a selhání jater nebo k rozvoji zhoubného nádoru jater. Léčba akutní hepatitidy B se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění. V případě chronické hepatitidy B se v terapii využívají takzvaná antivirotika. Každý pátý člověk s chronickou hepatitidou B zemře na jaterní cirhózu a každý dvacátý na zhoubný nádor jater.
Hepatitida C
Onemocnění vyvolává virus hepatitidy C. Virus se přenáší skrze krevní řečiště. Riziko infekce přináší transfuze krve a krevních derivátů, nitrožilní aplikace drog, společné sdílení předmětů (zubní kartáčky, holicí strojky aj.) a pohlavní styk. Nebezpečí přenosu infekce sexuální cestou z infikovaného muže na ženu je asi třikrát vyšší než naopak. Poměrně vzácně dochází i k přenosu infekce z matky na plod. Infekce je nejčastější v Africe, Jižní Americe a jihovýchodní Asii, ale vyskytuje se celosvětově. Inkubační doba je 15–180 dní. Akutní forma onemocnění probíhá velmi mírně nebo zcela bez příznaků. Typický průběh s přítomností žloutenky je jen asi ve 20–25 % případů. Nemoc v drtivé většině případů přechází do chronického stadia. Chronické stadium hepatitidy C taktéž bývá bez jakýchkoliv příznaků a na onemocnění se přijde až v souvislosti s rozvojem jaterní cirhózy nebo zhoubného nádoru jater. Léčba akutní formy nemoci se zaměřuje pouze na potlačení příznaků. Chronická forma se léčí kombinací antivirotik, v případě pokročilého poškození jaterní tkáně je jedinou možností transplantace jater. Během 10–20 let dochází k rozvoji cirhózy přibližně u 20 % nemocných. Účinná vakcína zatím není k dispozici, a tak je jedinou možností prevence v podobě dodržování zásad chráněného pohlavního styku, vyvarování se nitrožilních drog a kontaktu s krví.
Hepatitida D
Onemocnění vyvolává virus hepatitidy D. Ten pro svůj přenos a množení potřebuje již vzniklou infekci virem hepatitidy B. Infekce se přenáší skrze krevní řečiště, především transfuzemi krve a krevních derivátů nebo užíváním nitrožilních drog. Sexuální přenos je poměrně vzácný. Onemocnění se vyskytuje po celém světě, vyšší riziko nákazy hrozí v jihoamerických zemích, v oblasti Středomoří, v Rumunsku a některých částech Afriky. Inkubační doba se většinou udává v rozmezí 4–7 týdnů. Současná infekce virem hepatitidy D a B je poměrně příznivá, do chronického stadia dospívá pouze malá část nemocných. V případě infekce nasedající na již přítomnou hepatitidu B je situace poněkud horší. V tomto případě dochází k rozvoji akutní hepatitidy, která může skončit selháním jater. Často také dochází k urychlení rozvoje jaterní cirhózy.
Hepatitida E
Onemocnění vyvolává virus hepatitidy E. Nemoc se přenáší stejně jako virová hepatitida A, tedy fekálně-orální cestou. Může dojít i k přenosu infekce z matky na dítě, pravděpodobně přestupem infekce ze stolice porodními cestami na plod. V evropských zemích dochází k nákaze kontaminovaným vepřovým masem. Onemocnění se vyskytuje celosvětově, vysoký výskyt je v Africe a Asii. Inkubační doba je 24–46 dnů. Hepatitida E je svým průběhem velmi podobná hepatitidě A, avšak mívá mnohem častěji závažnější průběh. Většinou postihuje mladé dospělé a nepřechází do chronického stadia. Součástí projevů bývá žloutenka, bolesti břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství a chřipkovité příznaky. Při nákaze plodu dochází až v 20 % případů k úmrtí. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění. Prognóza bývá dobrá, i když v případě hepatitidy E dochází k častějšímu selhání jater než v případě hepatitidy A. V současnosti není k dispozici účinná očkovací látka. Prevencí je dodržování hygienických zásad.
HIV
Onemocnění AIDS vyvolává virus HIV. Podle statistik Světové zdravotnické organizace je virem v současnosti nakaženo 35 miliónů lidí po celém světě. Virus se usídluje v bílých krvinkách a postupně ničí buňky imunitního systému. Infekce se přenáší pohlavním stykem, skrze krevní řečiště a z matky na plod. Vysoké množství viru se nachází v krvi, spermatu, poševním sekretu a mateřském mléce. Sliny a slzy se v přenosu nákazy neuplatňují. Hlavním způsobem přenosu je pohlavní styk, přičemž riziko přenosu z muže na ženu je mnohem vyšší než naopak. Inkubační doba bývá 2–6 týdnů, někdy však i několik měsíců. Od proniknutí viru do organismu k rozvoji klinických projevů obvykle uplyne řada let. Za několik týdnů po nákaze se mohou objevit chřipkovité příznaky, které brzy odezní. Poté nastává bezpříznakové stadium, které trvá i několik let. Virus postupně oslabuje imunitní systém, což se začne projevovat vyšší náchylností ke vzniku banálních infekcí. Nemocný v rozvinutém stadiu AIDS trpí bakteriálními, virovými i houbovými infekcemi. V konečných fázích nemoci dochází k závažnému poškození mozkové tkáně a k častějšímu vzniku nádorových onemocnění. Onemocnění se léčí pomocí antivirotik. Nemoc nelze úplně vyléčit, ale dá se oddálit její rozvoj. Očkování v současné době není k dispozici. I z tohoto důvodu je důležitá prevence v podobě chráněného pohlavního styku a vyvarování se nitrožilní aplikace drog a kontaktu s krví.
Horečka dengue
Horečka dengue je virové onemocnění způsobené virem dengue. Označení pochází ze swahilského „ki genga pepo“, což znamená „křeče způsobené zlým duchem“. Horečka dengue se endemicky vyskytuje ve všech tropických oblastech mezi 35 stupni severní šířky a 35 stupni jižní šířky. Zdroj nákazy tvoří člověk, přenašečem jsou komáři. K zavlečení nákazy do dalších zemí napomáhá i letecká doprava. Inkubační doba je 4–7 dní. Onemocnění může probíhat jako horečnatá viróza s vyrážkou nebo pod obrazem závažné krvácivé horečky, která může vyústit až do šokového stavu. Nemoc postihuje převážně mladé osoby včetně dětí. Po uplynutí inkubační doby dochází ke vzniku horečky provázené bolestmi hlavy, zad, kloubů a svalů. Dengue probíhá nejčastěji ve dvou fázích. Pro první fázi jsou typické horečky, pro druhou charakteristická vyrážka zejména s postižením trupu. Současně se zvětšují mízní uzliny, hlavně na krku. Komplikací může být zánět srdečního svalu nebo poškození nervové soustavy. V případě krvácivé horečky se objevují krvácivé projevy na kůži, často s břišním a hrudním výpotkem, neklidem, zvracením a bolestmi břicha. Postup onemocnění se projeví nízkým krevním tlakem až obrazem oběhového šoku. Těžká forma nemoci se objevuje zejména při opakovaných infekcích. Léčba se zaměřuje na příznaky onemocnění. V těžkých případech je nutná hospitalizace na jednotce intenzivní péče. V prevenci hraje významnou roli ochrana proti komárům, tedy použití repelentů a moskytiér. Očkování proti horečce dengue v současnosti neexistuje.
Horečka Ebola
Horečku ebola vyvolává virus patřící do čeledi Filoviridae. Jeho jméno je odvozeno od říčky Ebola v Demokratické republice Kongo. Zdrojem onemocnění jsou nejspíše netopýři. K mezilidskému přenosu dochází při těsném styku s infikovanými osobami pomocí krve, zvratek a dalších tělesných tekutin. Inkubační doba je nejčastěji 14–16 dní. Onemocnění začíná náhle únavou, malátností, horečkou, bolestí břicha, nevolností, zvracením a průjmem. Kolem pátého dne nákazy se objeví vyrážka, bolestivý zánět hltanu s tvorbou vředů, suchý kašel, bolesti a zánět kloubů. Průjmy a zvracení vedou k výrazné dehydrataci. U velké části případů se objevuje krvácení z dásní, nosu a pochvy. Současně dochází ke krvácení do kůže a trávicího traktu. Nemocní umírají ve druhém týdnu infekce na komplikace krvácení, dehydratace a oběhového šoku. Účinná protivirová terapie není známa a léčba se zaměřuje především na příznaky onemocnění. Úmrtí dosahuje 50–90 %, těžké případy vyžadují hospitalizaci na jednotce intenzivní péče. Očkovací látka je zatím ve fázi vývoje.
Horečka Lassa
Původcem onemocnění je virus Lassa. Hlavním zdrojem viru v přírodě jsou hlodavci. Člověk se nakazí vodou nebo potravinami, které byly kontaminovány myší močí nebo trusem. Nákaza se objevuje ve všech zemích západní Afriky, zejména v období dešťů. Virus se z člověka na člověka přenáší vzdušnou cestou nebo prostřednictvím předmětů kontaminovaných tělními sekrety. Inkubační doba je většinou 7–12 dní. Onemocnění mívá u místního obyvatelstva bezpříznakový nebo většinou lehký průběh. U cestovatelů však bývá průběh velmi těžký. V počátku se nemoc projevuje bolestmi v krku, horečkou, zimnicí, bolestí hlavy a svalů, malátností, nechutenstvím, zvracením a bolestí břicha. Horečka často dosahuje 40 °C a trvá jeden až dva týdny. Až u třetiny nemocných dochází k otoku hlavy a krku, může se objevit kožní vyrážka. Krvácivé projevy zahrnují krvácení z dásní, nosu a kůže. Objevují se asi u čtvrtiny nemocných. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění. Závažnost choroby určuje množství viru přítomného v organismu. Smrtelný průběh má asi 1 % případů, nákaza někdy zanechává následky v podobě hluchoty, vypadávání vlasů a přechodné slepoty. V současnosti není k dispozici žádná očkovací látka.
Horečka Oroya
Horečka Oroya je bakteriální onemocnění vyvolané bakterií Bartonella bacilliformis. Nákaza se vyskytuje v pohoří jihoamerických And, zejména v Kolumbii, Ekvádoru a Peru. Zdrojem nákazy je člověk, přenašečem komár rodu Phlebotomus. Inkubační doba je 3–12 týdnů. Akutní fáze onemocnění je známá pod názvem horečka Oroya. Po uplynutí inkubační doby dochází k rozvoji horečky, bolestí hlavy, svalů a kloubů, dušnosti a chudokrevnosti. Mezi závažné komplikace patří poruchy vědomí až rozvoj bezvědomí. Neléčené onemocnění končí úmrtím jedné poloviny nemocných. Při opakované infekci dochází k vzniku takzvaných peruánských bradavic. Jedná se o červené kožní uzly lokalizované na končetinách a obličeji. Léčba akutní i chronické fáze nemoci spočívá v podávání antibiotik. Vakcína v současné době neexistuje. Cestovatelé by měli dbát na prevenci poštípání komárem v podobě repelentů, vhodného oblečení a moskytiér.
Horečka papatači
Horečka papatači je virové onemocnění vyvolané viry rodu Phlebovirus. Onemocnění přenáší na člověka komár Phlebotomus papatasi. Horečka se vyskytuje ve Středomoří, na Balkáně, Kavkazu, při Rudém moři, na Blízkém východě, v Indii i jinde. Inkubační doba je 3–5 dnů. Nemoc se projevuje náhle vzniklou horečkou provázenou bolestmi hlavy, bolestí za očima, pocením a zánětem spojivek. Příznaky trvají většinou 3 dny a průběh onemocnění je nekomplikovaný. Prognóza je dobrá, pocit únavy však může přetrvávat po delší dobu. Léčba se zaměřuje na příznaky onemocnění. Očkování v současné době neexistuje.
Horečka Skalistých hor
Původcem bakteriálního onemocnění je bakterie Rickettsia rickettsii. Zdrojem nákazy jsou různí hlodavci, přenašečem jsou klíšťata. Nemoc se vyskytuje v Severní a Střední Americe, nejen v oblasti Skalistých hor. Inkubační doba je 3–12 dní. Onemocnění začíná náhlým vzestupem teploty s třesavkou, zchváceností, bolestmi hlavy a svalů. Za 1–6 dnů se objevuje tmavá, někdy až krvavá vyrážka, která začíná na zápěstích a kolem kotníků a postupně se šíří po celém těle. Asi za 4 dny vyrážka ztmavne a horečka ustoupí. V těžších případech dochází k rozvoji zánětu mozkových blan a mozkové tkáně, může se objevit zápal plic a někdy dojde ke vzniku gangrény končetin. Nemocní mohou zemřít na oběhové selhání. Léčba spočívá v podávání antibiotik, úmrtnost je při včasné terapii asi 7 %. Ochrana před infekcí spočívá v používání repelentů a nošení vhodného oblečení a obuvi.
Japonská encefalitida
Původcem virového onemocnění je virus z čeledi Flaviviridae. Virus je přenášen komáry, zdrojem infekce jsou ptáci, prasata domácí a výjimečně i člověk. Výskyt komárů je sezónní a v každé zemi jiný, proto se riziko nákazy určuje podle konkrétního státu a daného ročního období. Komáři žijí především v prostředí s vodními plochami, a choroba je tudíž typická v zemědělských lokalitách. Inkubační doba je 4–16 dnů. Drtivá většina nákaz probíhá bez výrazných příznaků. U cestovatelů s nízkou přirozenou imunitou však bývá průběh těžší. Nemoc většinou začíná vysokou teplotou, únavou, nevolností a zvracením. Nakažený je spavý, otupělý, stav může postoupit do vzniku bezvědomí. Při rozvoji zánětu mozkové tkáně umírá až 25 % nakažených. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění, při těžkém průběhu vyžaduje hospitalizaci na jednotce intenzivní péče.
Kampylobakterióza
Kampylobakterióza je průjmové onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Campylobacter. Kampylobakteriózy jsou rozšířeny celosvětově. V rozvinutých zemích je nejvyšší výskyt zaznamenán v létě a časném podzimu, v tropických zemích je vázán především na období dešťů. Infekce se přenáší skrze zažívací systém, nejčastěji požitím nedostatečně tepelně zpracovaného kontaminovaného masa (zejména drůbežího) nebo pasterizovaného mléka či kontaminované vody. Mezilidský přenos je zcela výjimečný. Inkubační doba je 1–7 dní. Po uplynutí inkubační doby dochází k vzestupu teploty, únavě, bolestem hlavy a svalů. Za několik hodin nastupují křečovité bolesti břicha a průjem s vodnatými stolicemi, někdy s příměsí krve. Zvracení bývá přítomno výjimečně. Onemocnění většinou do jednoho týdne odezní. Nákaza tak má většinou příznivou prognózu, mezi nejčastější komplikace patří dehydratace a minerální rozvrat. Někdy dochází po uplynutí několika dnů až týdnů k vzniku imunitně podmíněného zánětu kloubů nebo rozsevu vyrážky. Léčba se zaměřuje především na dostatečný pitný režim a náhradu ztracených minerálů, antibiotika se v terapii uplatňují výjimečně. Účinná očkovací látka doposud neexistuje. V prevenci se tak uplatní především dodržování hygienických pravidel a dostatečné tepelné upravení pokrmů.
Kapavka
Kapavka je bakteriální onemocnění způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae, která je známa též pod názvem gonokok. Kapavka je výhradně lidskou nemocí. Jedná se o jednu z nejrozšířenějších pohlavních nemocí, jež se vyskytuje po celém světě. Hlavní cestou přenosu je pohlavní styk, extrémně vzácný je nepřímý přenos hygienickými potřebami. Inkubační doba je 1–10 dnů. Projevy kapavky jsou většinou výraznější u mužů. Při zánětu močové trubice dochází k bolestivému močení a výtoku, který je zpočátku hojný, hlenovitý až hnisavý. Později může být sekrece patrná pouze ráno (ranní kapka). Mezi komplikace patří zánět žaludu se zúžením předkožky, zánět topořivých těles, prostaty a nadvarlat. U žen bývá kapavka často bezpříznaková. Zánět močové trubice se může projevit bolestí při močení s minimálním výtokem. Mezi komplikace patří zánět dělohy, vejcovodů a vaječníků. Komplikovaný zánět může způsobit u mužů i žen neplodnost. Při přestupu bakterie do krve vzniká hnisavý zánět kloubů, zpravidla je postižen kolenní kloub. Závažným problémem je též porod u bezpříznakových nosiček kapavky, při porodu dochází k rozvoji zánětu spojivek u narozených dětí. Ten může vést až k slepotě. Méně časté formy kapavky zahrnují postižení hltanu a konečníku. Onemocnění se léčí antibiotiky. Očkovací látka není v současné době dostupná. Cestovatelům se jako prevence doporučuje dodržování zásad chráněného pohlavního styku.
Klíšťová encefalitida
Klíšťová encefalitida je virové onemocnění způsobené virem klíšťové encefalitidy. Nemoc je velmi častá v České republice a v dalších evropských zemích. Na klíšťovou encefalitidu však můžeme narazit v pásu od Evropy až po východní pobřeží Asie. Přenašečem onemocnění je klíště obecné, zdrojem nákazy jsou drobní savci, šelmy, kopytníci, ale také domácí zvířata chovaná venku. K přenosu nemoci dojde pomocí infikovaných slin přisátého klíštěte. Onemocnění hrozí po celý rok, častější je však v období od dubna do října. Inkubační doba nemoci je zpravidla 7–14 dní. Po uplynutí inkubační doby dochází k typickému dvoufázovému průběhu nemoci. První fáze nemoci připomíná chřipku a vyznačuje se zvýšenou teplotou, malátností, únavou, bolestí hlavy a svalů. Tyto obtíže trvají 2–6 dní a poté nemoc ustoupí nebo pokračuje do druhé fáze, při níž dochází k typickému poškození mozkové tkáně. Zánět mozkové tkáně se nejčastěji projevuje bolestí hlavy, světloplachostí, nevolností, zvracením a horečkou. Méně často dochází k poruchám vědomí a nervovým obrnám. Onemocnění většinou nezanechává trvalé následky, řadu měsíců však mohou přetrvávat bolesti hlavy, únava či poruchy soustředění. V nejzávažnějších případech dochází k trvalému poškození mozkové tkáně. Pro osoby ve vyšším věku může být příčinou úmrtí. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění. Základem terapie je klid na lůžku. Po odeznění nemoci následuje několikatýdenní domácí rekonvalescence.
Kožní leishmanióza
Kožní leishmanióza je onemocnění vyvolané parazity rodu Leishmania. Ročně dochází k nákaze asi 1 miliónu lidí. Většinu případů registrujeme v oblasti Blízkého a Středního východu, v Brazílii a Peru. Zdrojem nákazy jsou zvířata a člověk, přenašečem bodavý hmyz. Inkubační doba se pohybuje v řádech týdnů až měsíců. V místě vstupu infekce do kůže se objevuje skvrna, která rychle přejde v pupen a postupem času vznikají v kůži vředy. Ty bývají lokalizovány především na obličeji a rukou, tedy v oblastech dobře přístupných bodavému hmyzu. Vřed se hojí řadu měsíců vtaženou jizvou. Kromě toho nebývají většinou přítomny žádné další příznaky. Léčba spočívá v ošetření postiženého místa, dále se podávají antibiotika. V současné době neexistuje žádná účinná očkovací látka.
Krymžsko-konžská horečka
Původcem virového onemocnění je virus krymsko-konžské krvácivé horečky. Onemocnění přenáší klíšťata, zdrojem jsou nejspíše ptáci a domácí zvířata (ovce, kozy). K nákaze může dojít také při kontaktu s krví infikovaného zvířete. Virus napadá všechny důležité orgány v těle, nejvíce játra, ledviny a kostní dřeň. Inkubační doba je 1–7 dní. Onemocnění začíná náhle horečkou, bolestí hlavy, paží a zad, také se může objevit zvracení a průjem. Postižený člověk má zarudlý obličej, překrvené spojivky a hltan, někdy s drobným krvácením. U těžkých forem nemoci se objevuje krvácení z dásní, nosu, plic, močového měchýře a střeva. Tyto příznaky však postihují pouze malé procento nemocných. Prognóza je přesto nejistá, úmrtnost dosahuje až 50 % případů. Léčba se zaměřuje pouze na projevy onemocnění. V současnosti není k dispozici žádná očkovací látka.
Legionelové infekce
Legionelové infekce jsou vyvolané bakteriemi rodu Legionella. Člověk se nakazí vdechnutím aerosolu, který vznikne z teplé vody obsahující legionely. K nákaze tak může dojít v okolí vířivek a vodotrysků, častěji však z klimatizací a sprchy. K nemoci jsou více náchylní jedinci s poruchami imunity, starší lidé a chronicky nemocní. Inkubační doba se liší podle formy onemocnění. Legionelový zápal plic má inkubační dobu nejčastěji 2–10 dnů. Nemoc obvykle začíná horečkou a průjmem. Mezi další příznaky patří bolesti svalů, slabost, bolest hlavy, bolesti na hrudi a suchý kašel. Během 1–2 dnů dochází k rozvoji zápalu plic a k postižení dalších vnitřních orgánů. Nejčastěji se jedná o poškození jater, svalů či ledvin. V závažných případech je nutná hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Druhou formou nemoci je pontiacká horečka. Inkubační doba je 1–2 dny. Nemoc se projevuje chřipkovitými příznaky s horečkou, bolestmi hlavy a kašlem. Pontiacká horečka většinou odezní do jednoho týdne od nástupu prvních příznaků. Legionelová pneumonie vyžaduje podávání antibiotik a v závažných případech i hospitalizaci. V současné době není k dispozici žádná očkovací látka. Prevence se zaměřuje na pravidelné technické úpravy a čištění vodovodních zařízení.
Lepra
Lepra neboli malomocenství je chronické bakteriální onemocnění vyvolané bakterií Mycobacterium leprae. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, k přenosu je nezbytný dlouhý a intenzivní kontakt s nakaženým. K přenosu infekce dochází zejména kapénkami a nosním sekretem, ale i mateřským mlékem a kontaktem s postiženou kůží. Onemocnění se šíří především v zemích s nízkým hygienickým standardem. Vysoký výskyt lepry registrujeme v Indii, Vietnamu, Brazílii a některých afrických zemích. Inkubační doba je 3–20 let, u dětí několik měsíců. Kožní forma nemoci se projevuje zčervenáním zejména v oblasti obličeje, na jehož podkladě vznikají takzvané lepromy. Jedná se o velké hrboly deformující příslušnou partii těla. Současně dochází k postižení nervů, což se projeví svalovými obrnami, úbytkem svalové tkáně, ale i defekty kožního krytu. Nervová forma začíná také vyrážkou, ale postižení nervové tkáně je mnohem výraznější než u předešlé formy. Při závažné formě lepry umírají nemocní do 10–15 let, kožní forma má příznivější prognózu. Lepra se léčí speciálními antibiotiky. Ukazuje se, že očkování proti tuberkulóze má určitý ochranný efekt v prevenci lepry.
Leptospiróza
Leptospiróza je skupina bakteriálních nemocí vyvolaných bakteriemi rodu Leptospira. Leptospirózy se vyskytují v řadě oblastí po celém světě, v mírném pásu jejich výskyt stoupá v pozdním létě, v tropických oblastech zejména v období dešťů. Zdrojem nákazy jsou hlodavci a jiní malí savci. K přenosu nákazy dochází po přímém i nepřímém kontaktu s močí nebo tkáněmi infikovaných živočichů. Leptospiry pronikají do organismu oděrkami v kůži nebo neporušenými sliznicemi. Prostřednictvím krve putují do orgánů lidského těla, hlavním cílovým orgánem jsou ledviny. Inkubační doba je 5–14 dnů. Průběh onemocnění kolísá od bezpříznakových nákaz po velmi závažné formy nemoci. Nejčastější formou je žňová neboli blaťácká horečka. Ta nejčastěji připomíná chřipku. Přítomny jsou horečky, bolesti hlavy, třesavky, nechutenství, bolesti břicha a svalů. Po 5–7 dnech nemoc většinou odezní, u menší části nakažených však pokračuje do druhé fáze, jež se projevuje zánětem mozkových blan, intenzivními bolestmi svalů a zánětem spojivek. Prognóza této formy je příznivá. Druhá forma nemoci se nazývá Weilova choroba. Pro ni je typická přítomnost žloutenky, selhání ledvin a krvácení do kůže, sliznic či centrálního nervového systému. Prognóza této formy je nejistá. Základem léčby je podávání antibiotik, těžší formy nemoci vyžadují hospitalizaci na jednotce intenzivní péče. Očkovací látka v současné době neexistuje. Prevencí je vyvarování se styku s kontaminovanou vodou a rizikovým prostředím.
Lymeská borelióza
Lymeská borrelióza je bakteriální onemocnění vyvolané bakterií Borrelia burgdorferi. Zdrojem nákazy jsou středně velcí a malí savci, včetně hlodavců. Přenašečem nemoci jsou klíšťata. Přisátím klíštěte dochází k přesunu bakterií do krevního řečiště člověka. K nákaze je nutná doba přisátí minimálně 24 hodin, pokud je klíště přisáté kratší dobu, riziko infekce je minimální. Inkubační doba se pohybuje mezi 3 a 30 dny od přisátí klíštěte Nemoc probíhá celkem ve třech krocích. V první fázi je nejčastějším příznakem charakteristické zarudnutí kůže v místě přisátí, které se postupně zvětšuje a má vzhled „býčího oka“. Současně dochází ke zduření mízních uzlin, horečce, bolestem svalů a kloubů. Typickým příznakem je také únava. Po delší době dochází k postižení srdce a nervové tkáně. Nejdříve za rok po infekci dochází k poškození kůže v okolí velkých kloubů a na okrajových částech těla. Jde o červená až modročervená ložiska, která postupně vymizí a zanechají tenkou kůži vzhledu cigaretového papíru s prosvítajícími cévami. Onemocnění se léčí antibiotiky. Bakterie může navzdory léčbě v organismu přetrvávat, a proto jsou nemocní ještě nějakou dobu pravidelně kontrolováni. Účinná očkovací látka v současné době neexistuje. Základem prevence je používání repelentu a vhodného oděvu. Přisáté klíště je nutné co nejrychleji odstranit a postiženou oblast dezinfikovat.
Malárie
Původcem onemocnění jsou parazitičtí prvoci rodu Plasmodium. Plazmodia se pomnožují v červených krvinkách a vyvolávají třídenní, čtyřdenní nebo tropickou malárii. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, přenašečem jsou komáři rodu Anopheles. Nemoc přenášejí pouze samice, které sají krev za soumraku nebo v noci. Malárie je jednou z nejrozšířenějších infekčních nemocí. Oblast výskytu nemoci sahá od 45. stupně severní šířky až po 40. stupeň jižní šířky. V praxi se jedná asi o 100 zemí, v nichž žije kolem 40 % světové populace. Inkubační doba kolísá od 1 do 6 týdnů. Onemocnění charakterizuje především horečka, která je zprvu nepravidelného charakteru. Teprve později dochází u třídenní a čtyřdenní malárie k vzniku typických malarických záchvatů. V případě tropické malárie se záchvaty dostavují nepravidelně a horečka může být i setrvalého rázu. Malarický záchvat začíná náhle zimnicí, třesavkou a vzestupem teploty ke 40 °C. Horečka trvá 2–12 hodin, rychle klesá a při jejím odeznívání se nemocný nápadně potí. Dalšími příznaky jsou bolesti kloubů, svalů, hlavy, nevolnost, zvracení, zvětšení sleziny a jater. Později se objevuje chudokrevnost, způsobená rozpadem červených krvinek. Třídenní a čtyřdenní malárie mají většinou příznivou prognózu. Tropická malárie ohrožuje osoby, které se s touto infekcí setkaly poprvé, na životě. Mezi život ohrožující komplikace patří poškození mozkové tkáně, selhání ledvin, plic a jater nebo poruchy cévního řečiště. Léčba se odvíjí od typu malárie, onemocnění se léčí antimalariky. Účinná očkovací látka v současné době neexistuje. Při cestování do vysoce rizikových oblastí je zapotřebí preventivní užívání antimalarik. Důležitá je taktéž ochrana před samotnými komáry v podobě moskytiér, vhodného oblečení a repelentů.
Marburgská horečka
Onemocnění vyvolává virus Marburg. Doposud nebyl odhalen přírodní zdroj nákazy. K mezilidskému přenosu dochází po těsném kontaktu s krví, slinami, močí nebo stolicí nemocného. Inkubační doba je 3–9 dní. Nemoc začíná náhle vysokou horečkou, bolestmi hlavy, svalů, zad a končetin. Postupně se přidává těžký zánět hltanu, zvracení a průjem. V průběhu onemocnění dochází k rozvoji vyrážky na trupu a končetinách, krvácivým projevům a k poškození mozkové tkáně. Příčinou smrti bývají velké krevní ztráty a oběhový šok. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky nemoci. Prognóza u závažných forem bývá velmi špatná. Očkovací látka není zatím k dispozici.
Měkký vřed
Měkký vřed je pohlavně přenosná choroba způsobená bakterií Haemophilus ducreyi. V Evropě se nemoc prakticky nevyskytuje, je však nejčastější vředovou chorobou pohlavních orgánů v tropických zemích. Výskyt nákazy je ale obecně celosvětový. Pohlavní nemoc postihuje zejména muže homosexuální orientace. Inkubační doba je 3–7 dní. Po uplynutí inkubační doby se objeví potíže při močení a jeden nebo více malých bolestivých vřídků na genitálu. Výjimečně se vřídky mohou objevit i na jiných místech, jako jsou prsty, rty nebo krční mandle. Z vřídku se postupně stává mokvající bolák měkké konzistence. Pokud se včas nezahájí léčba, vředy se mohou spojit do velkých bolestivých ložisek. Současně dochází k postižení lokálních mízních uzlin, které zduří, zčervenají a jsou na pohmat bolestivé. V pokročilé fázi onemocnění dochází k provalení uzlin na povrch kůže s výtokem žlutozeleného hnisu zbarveného krví. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Proti onemocnění dosud neexistuje žádná účinná očkovací látka, a tak je jedinou účinnou metodou prevence v podobě chráněného pohlavního styku. Pokud se choroba včas neléčí, postižená místa se zhojí ošklivými jizvami.
Meningokoková meningitida
Meningokokové infekce jsou způsobeny bakterií Neisseria meningitidis, která je známa též pod označením meningokok. Meningokok běžně osidluje horní cesty dýchací, vyšší výskyt je v kolektivech mladistvých. K přenosu dochází kapénkovou cestou, onemocnění jsou častější v zimě a na jaře. Nákaza postihuje především děti a mladistvé. Meningokok se vyskytuje po celém světě, nejvyšší výskyt je v subsaharské Africe, kde ročně způsobuje epidemie postihující desetitisíce lidí. Přestup meningokoků přes slizniční bariéru usnadňuje infekce dýchacího systému, aktivní a pasivní kouření, pobyt v prašném prostředí, fyzické vyčerpání. Inkubační doba je 1–8 dnů. Onemocnění se projevuje jako sepse nebo zánět mozkových blan, popřípadě kombinace obou forem. Sepse je nejzávažnější formou meningokokové infekce s nejvyšší mírou úmrtnosti. Nemoc začíná náhle teplotou, únavností, bolestmi kloubů a svalů. Poměrně brzy se na kůži objevují tmavé skvrny, lokalizované především na trupu a dolních končetinách. U neléčeného se rychle rozvíjí septický šok, mnozí pacienti zemřou na zánět srdečního svalu nebo komplikaci v podobě krvácení do nadledvin. Zánět mozkových blan tvoří asi čtvrtinu případů a jeho prognóza je dobrá. Tato forma se projeví bolestmi hlavy, zvracením, příznaky meningeálního dráždění, neklidem až poruchou vědomí. Smíšená forma je úplně nejčastější a tvoří až polovinu případů. Při meningokokové infekci je většinou nutná hospitalizace a léčba antibiotiky, popřípadě sledování na jednotce intenzivní péče. Poměrně často se musí v důsledku oběhových poruch přikročit k amputaci prstů, ojediněle i končetin. Při kontaktu s nemocným je po dobu jednoho týdne nařízen lékařský dohled, v některých případech se preventivně podávají antibiotika.
Mor
Původcem moru je bakterie Yersinia pestis. Zdrojem nemoci jsou hlodavci, zejména krysy, ale také hraboši, sysli či psouni. Na člověka se onemocnění přenáší prostřednictvím blech. Rozvojové země hlásí ročně stovky až tisíce případů, jednotlivé případy nebývají vzácností ani ve vyspělých zemích. Inkubační doba je 2–7 dnů. Obraz nemoci závisí na vstupní bráně bakterie do organismu. Nejčastější je bubonická forma neboli dýmějový mor. Vzniká po poštípání člověka infikovanou blechou. Onemocnění začne náhlou horečkou se zimnicí a třesavkou, zchváceností a bolestmi hlavy. Během hodin dochází k bolestivému zduření spádových mízních uzlin, nejčastěji v třísle, podpaží nebo na krku. Zanícené uzliny získávají charakteristickou černou barvu. Odtud vychází alternativní název nemoci – černý mor. Uzliny jsou velmi bolestivé, postupně prohnisají skrze kůži a přispívají k dalšímu šíření nemoci, jelikož obsahují vysoké množství yersinií. Vdechnutím kapénkové infekce dochází ke vzniku plicní formy nemoci. Ta se projeví těžkým zápalem plic s rozpadem plicní tkáně. Závažná situace nastává v případě rozsevu bakterií krevním řečištěm, postižený umírá na selhání vnitřních orgánů. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Neléčené onemocnění končí až ve 100 % případů smrtí, nejhorší prognózu má plicní forma moru. Základem prevence je vyhýbat se oblastem s výskytem moru. Doporučuje se užívat repelenty, aby se zabránilo přenosu infekce pomocí blech. Očkování existuje, ale poskytuje krátkou a omezenou ochranu, a proto se využívá pouze pro očkování pracujících v rizikových oblastech.
Plané neštovice
Onemocnění vyvolává virus Varicella zoster. Plané neštovice jsou vysoce nakažlivé onemocnění postihující především děti do 10 let věku, nákaza v dospělém věku je vzácnější, avšak závažnější. K přenosu nákazy dochází vzdušnou cestou uvolněním virových částic z kožních puchýřků nebo kapénkovou cestou. Možný je i přenos z matky na plod. Inkubační doba je většinou 12–16 dní. Prvními příznaky planých neštovic jsou teplota a únava. Poté dochází k rozsevu vyrážky na kůži obličeje, krku, trupu a někdy i na končetinách. Vyrážka je zprvu plochá, časem se mění na čiré puchýřky, které se zakalují a praskají. Po prasknutí puchýřku dochází ke vzniku strupů, jež se postupně hojí. U dětí onemocnění probíhá většinou bez komplikací. U dospělých bývá průběh těžší, s vysokou horečkou a poškozením plicní tkáně. Zánět plic může způsobit dušnost a poruchu okysličování krve. V případě infekce těhotné ženy dochází k poškození vývoje plodu. Léčba se většinou zaměřuje na příznaky onemocnění, v těžkých případech se nasazuje protivirová léčba.
Pneumokoková infekce
Jedná se o skupinu bakteriálních onemocnění vyvolaných bakterií Streptococcus pneumoniae, který je znám pod označením pneumokok. Zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo bacilonosič (nositel bakterie bez klinických příznaků onemocnění). Nákaza se šíří z člověka na člověka kapénkovou infekcí při kýchání a kašli. K infekci snadněji dochází v uzavřených kolektivech. Onemocnění se vyskytuje po celém světě. Inkubační doba je 1–3 dny. Pneumokokové infekce se projevují zápalem plic, zánětem průdušek, středního ucha a vedlejších dutin nosních, zánětem mozkových blan, výstelky srdeční a kloubů. V nejtěžších případech dochází k rozvoji septického stavu. Infekce mají prudký začátek s vysokou horečkou, dráždivým kašlem, bolestí na hrudníku a dušností. Zánět mozkových blan začíná z plného zdraví náhle vzniklou horečkou, bolestí hlavy, nevolností, zvracením a rychle nastupující poruchou vědomí. Závažné stavy mohou zanechat trvalé následky nebo způsobit úmrtí. Onemocnění se léčí antibiotiky. Závažný průběh vyžaduje hospitalizaci a sledování na jednotce intenzivní péče.
Příušnice
Příušnice jsou virové onemocnění způsobené virem příušnic. Nemoc se vyskytuje celosvětově, přičemž jediným zdrojem nákazy je člověk. K přenosu viru dochází kapénkovou cestou, vstupní branou infekce je sliznice nosohltanu. K přenosu infekce může dojít i kontaktem s předměty infikovanými slinami. Inkubační doba je 14–25 dní. Po uplynutí inkubační doby dochází k rozvoji horečky v rozmezí 38–41 °C a k otoku jedné nebo obou příušních žláz. Otok je měkký, těstovitý a teplý, kůže však není zarudlá. U dospělých pacientů také bývá přítomna bolest. Současně mohou být postiženy i podjazykové a podčelistní slinné žlázy. Závažné komplikace se objevují především u dospělých jedinců. Jedná se o zánět mozkových blan a mozku, varlat a nadvarlat, vaječníků či slinivky břišní. Léčba se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění. Velmi důležitá je terapie zánětu varlat, jež může v neléčeném případě vést ke vzniku neplodnosti. Nakažlivost příušnic je srovnatelná s nakažlivostí zarděnek, tudíž nemocní musí být izolováni od zdravé populace.
Salmonelóza
Salmonelóza je bakteriální onemocnění vyvolané širokým spektrem zástupců bakterie Salmonella. Člověk se většinou nakazí konzumací infikovaných potravin, které se jedí nebo pijí zastudena. Příkladem mohou být salámy, majonéza, cukrárenské a mléčné výrobky. Salmonelózy patří k nejčastějším bakteriálním střevním infekcím u nás i ve světě. Onemocnění se objevuje během celého roku s maximem výskytu v letních měsících. Inkubační doba je maximálně 48, k rozvoji příznaků většinou dojde za 8–10 hodin po konzumaci kontaminované potravy. Onemocnění typicky začíná náhlým vzestupem teploty, křečovitými bolestmi břicha, zvracením a průjmy. Zvracení během jednoho dne zůstává, křečovité bolesti břicha a průjmy však mohou trvat několik dnů. Nemocní jsou ohroženi především dehydratací a minerálním rozvratem. Prognóza je však příznivá a zdravotní stav se často upraví do jednoho týdne. Méně často dochází k rozsevu bakterií krevním řečištěm nebo ke vzniku ložiska bakterií mimo střevní systém. Léčba se zaměřuje především na dostatečný pitný režim a náhradu ztracených minerálů. Antibiotika průběh onemocnění nezlepšují. Očkování v současné době neexistuje, a tak je kladen důraz na prevenci v podobě dodržování hlavních hygienických pravidel.